Subnavigation

6. kapitola

Útok brouka

Chvíli šli podél potoka, až došli na křižovatku: „Tak kudy se vydáme?“ řekl Mortimer. „Měli bychom najít cestu z lesa a konečně zjistit, kde jsme se to ocitli.“ Všichni se zahleděli na cestu, která vedla do mírného kopce. Zdálo se jim, že by to mohla být ta pravá. Pustili se po ní a za chvíli les zřídnul. Stromů bylo čím dál méně, a najedno...u… se ocitli přímo u těch vysokých věží se spoustou oken, které viděli z vyhlídky. Ohromeně zakláněli hlavu a dívali se do výšky. Kromě oken měly některé věže také malé výklenky. V některých se sušilo prádlo, v jiných stály židle a stolky, v dalších byly v květináčích podzimní květiny. „Zajímavé, zajímavé,“ mumlal si pro sebe strýček Godfrey, protože rád všechno komentoval a nic jiného ho v tu chvíli nenapadlo. Do každé z vysokých věží vedly veliké dveře. Mortimer si dodal odvahu a zkusil jedny z nich otevřít, ale nešlo to.

Pokračovali dál po širokém pohodlném chodníku a najednou Betty, která jim poletovala nad hlavami, a proto viděla nejdál, vykřikla: „Pozor, blíží se jeden z těch velkých brouků! A míří rovnou na nás!“ Všichni propadli panice. Rozhlíželi se po nějakém úkrytu, ale nikde nic. V tu chvíli už ze zatáčky s bručením vyrazil velký červený hmyz. Oči mu zlověstně svítily a místo nožiček měl černá kola!!! Sunul se podél chodníku jejich směrem. Pryč! Rychle pryč! Začali do sebe strkat, ve zmatku naráželi jeden do druhého, ale místo aby utekli, skulili se z chodníku hrozivému broukovi přímo do cesty! V tu ránu se ozvalo zatroubení. „Túúúúúúú!!!!!“ Krve by se v nich nedořezal. Nic tak hlasitého ještě v životě neslyšeli. Samým leknutím najednou objevili únikovou cestu. Hnali se úzkou ulicí mezi věžemi, Mortimera tloukl meč do kolen, strýček Godfrey si šlapal na svůj dlouhý kouzelnický plášť a Malcolm se snažil mávat křídly, aby ho alespoň trochu nadnášela. Ale ta byla moc malá na to, aby zvedla mohutné dračí tělo, tak se jenom podivně motal. Betty na tom z nich byla nejlépe. Poletovala sem tam a snažila se sledovat cestu.