Subnavigation

5. kapitola

Konečně svačina

Hajný Vonásek se nestačil divit. Mezitím už na stůl připravil hrnky na čaj a teď sledoval, jak jeden za druhým padají na zem. Ve střepech se váleli jeho hosté a s hrůzou sledovali rychlovarnou konvici, která už odvedla svou práci, a tak – plná vroucí vody – ztichla. „Kr...utibrko,“ povídá si pro sebe, „to jsem si pustil do hájenky pěknou chásku. Vypadají, jako by šli na maškarní, nerozumím jim ani slovo, a teď mi ještě potlučou porcelán. Čeho se mohli tak polekat?“ Ale protože to byl hodný člověk a těch čtyř vyděšených bytostí mu bylo líto, zvedl ubrus a dobrácky brouknul: „Tak polezte, ještě že mám kredenc plnou hrnků.“

Mortimer, Godfrey, Malcom a Betty nerozuměli, co jim hajný Vonásek říká, ale pochopili, že se nemají čeho bát. Zahanbeně vylezli zpod stolu a posedali si zpátky na židle. To už před nimi stály nové hrnky s horkým čajem a talíř s koláčem. „Ham, ham,“ povídá pan Vonásek. Otevřel pusu a naznačil jim, aby se najedli. „Ham, ham,“ zopakoval vážně strýček Godfrey a pokýval hlavou, protože si myslel, že to znamená „Dobrou chuť.“ „No tak, co je s vámi? Neslyšeli jste?“ peskoval ostatní tři stolovníky. „Zapomněli jste na slušné vychování? Hezky opakujte po mě – je to asi zdejší zvyk před jídlem: ham, ham.“ A tak všichni horlivě pokyvovali hlavami a drmolili: „Ham, hamhamham, ham, ham…“ Hajný Vonásek se rozesmál na celé kolo. Založil si ruce v bok a pobaveně své čtyři hosty sledoval.

Když dojedli a ohřáli se, ačkoli nevěděli, od čeho vlastně, bylo na čase jít dál. Moc rádi by se toho laskavého pána v modrých kalhotách zeptali na spoustu věcí, ale on nerozuměl jim a oni zase jemu. Vyšli na cestu před domem, a protože nevěděli, jak se rozloučit a poděkovat, pro jistotu použili jediné slovo, které se z té zvláštní řeči naučili: „Ham,“ řekli jeden po druhém a obřadně se poklonili. Hajný Vonásek se smál tak, až mu tekly slzy, plácal se do kolen a nemohl přestat. Mával jim tak dlouho, než zmizeli za zatáčkou. „Škoda, že jsem se neučil cizí jazyky,“ povzdech si potom. „Moc rád bych si s touhle veselou partičkou popovídal.“